Jako geologové se setkáváme s nejrůznějšími výzvami. Jednou z těch, které se zdají jednoduché, ale skrývají složité souvislosti, je problém vsakování odpadních vod. Před několika měsíci nás oslovil klient se zdánlivě banálním, ale pro něj zásadním problémem: „Voda z domácí čistírny odpadních vod (DČOV) se mi nevsakuje!“

Přestože jsme k dané akci (tedy k původnímu průzkumu ani projektové dokumentaci) nepřispěli, klienta jsme neodmítli. Z takovýchto „detektivních“ případů z praxe se totiž v našem oboru vždy nejvíce naučíme.

Co jsme zjistili na místě?

Při provádění terénního průzkumu jsme se nejprve zaměřili na stávající systém. Prohlédli jsme DČOV i revizní šachtu, která byla téměř zatopená. Bylo zjevné, že systém nefunguje správně – voda se vracela zpátky do čistírny, což bránilo jejímu efektivnímu provozu.

Z prohlídky bylo patrné, že vsakovací prvek, který projektoval projektant vodních staveb, se skládal ze vsakovacích bloků. To bylo v souladu s původním doporučením hydrogeologa, který pro danou lokalitu prováděl terénní měření se sondou.

Kde byl háček? Analýza původního průzkumu.

Původní průzkum stanovoval koeficient vsaku sedimentů na lokalitě jako „mírně propustné“, s hodnotou k

v=x⋅10 −5 m/s. Avšak to, co nás zarazilo, bylo, že nebylo patrné, jak k tomuto číslu hydrogeolog došel – chyběla podrobná „tvrdá data“, která by výsledek podložila.

Nezbylo nám nic jiného než provést vlastní ověřovací průzkum. Přímo vedle stávajícího vsakovacího prvku, zhruba 30 cm od jeho okraje, jsme provedli novou sondu. Důležité bylo, že sonda šla hlouběji než samotný vsakovací prvek (konečná hloubka sondy byla 2,7 m pod terénem).

Šokující zjištění v terénu:

Lokalita se nacházela v žulovém podloží, a naše sonda zjistila při povrchu silně zajílované písky. Tyto zeminy okamžitě naznačovaly, že propustnost bude o dost menší, než uváděl původní posudek. Náš předpoklad pomalého průsaku vody ze vsaku do sondy se v terénu potvrdil, nebo spíše nepotvrdil: ani po hodině a půl nedošlo k žádnému průsaku! To byl jasný důkaz.

Dle našeho průzkumu bylo tedy zřejmé, že původní hodnota propustnosti byla pravděpodobně vztažena k celému profilu sondy, tedy i ke svrchní vrstvě pórovitých hlín, které celkový výsledek „nadlepšily“, než jaká byla skutečná realita v hloubce vsakovacího prvku.

Naše řešení a šťastný konec:

Na základě našeho nového průzkumu jsme vypracovali revidovaný posudek a novou projektovou dokumentaci. Navrhli jsme změnu: odtok z čistírny bude nově přepojen do povrchového vsaku, který bude uložen mělce při povrchu v propustnějších hlínách, s přednostním využíváním pro zálivku zahrady.

Naše doporučení zafungovalo! Klientovi už zneškodňování předčištěných odpadních vod pomocí vsaku a rozstřiku funguje bez problémů. Tento případ je skvělým příkladem toho, proč je důležité nevěřit slepě číslům a vždy si ověřit situaci přímo v terénu. Někdy je cesta k řešení složitější, než se zdá, ale s pečlivostí a zkušeností lze najít správnou cestu.